3.KAPITOLA

6. ledna 2012 v 23:08 | Sabine Rose |  MOTÝLÍ POUTO
,,..nikdy bych se nezabil.Nenechal bych Tě tady samotnou.Nebudu Ti pořád odkola opakovat,že Tě miluju,protože to víš a už je to trapný a ztrácí to smysl to furt říkat jak ti idioti v těch romantických filmech,které tak nesnášíš.Ať se děje cokoliv budem stát při sobě.Cokoliv by jeden z nás udělal,ten druhý bude stát spolu s ním.´´. chlapec stál naproti dívce.Nijak se vzájemně nedotýkali.Jen postávali.Vítr stále zesiloval a byl čím dál tím vice studenější.Listí na promrzlé zemině se mihotalo všemi směry stejně tak, jako dívčiny kaštanové vlasy.,,Nevím co na to říct ,Dylane.´´.Sofie se dívala do země.Najednou se neodkázala svému milovanému příteli podívat do očí.Žaludek se jí svítal nenavistí vůči sobě,protože dovolila hádku s Dylanem.Ale tohle citíl i Dylan sám.Bylo ticho,snad ho doplňoval jen ten šum stromů a zpěv nějákých ptáků,kteří přelétali nad krajinou.,,Kam bys chtěla jít?´´ ,,Nevím.Je mi to jedno.´´. Chlapec tuto odpoveď,kterou Sofie s oblibou říkala hodně nesnášel.Připadal si,jako by Sofii nudilo být s ním a cokoliv by chtěl s dívkou dělat,by jí přišlo nudné a nezáživné.Opak byl pravdou.Dylan povzdychl. ,,Promiň,vím,že tu větu nesnášíš.´´ ,,No, to nesnáším..´´ ,,Mohli bychom zajít na pšeničné pole.Je necelou půl hodinu za městem..Teda..jestli se ti chce.´´ ,,Jo,chce.´´ Dylan se snažil,ať to zní co nejvíc pravdivě,aby to Sofii nepřišlo jen jako nějáký souhlas bez pochopení. ,,Tak fajn.´´. Dívka propletla prsty s chlapcovou dlaní a společně vyrazili. ,,Musíme si to obejít.´´ řekla najednou Sofie. ,,Proč?´´ ,,Museli bychom projít kolem školy.A mohl by ná někdo vidět.´´ ,,Ale hovno.Ať si naserou.Celý školy mám plnou prdel.Půjdem kolem školy jako vždycky.Hodně lidí chodí za školu.A já to nedělám poprvé.Neboj se..´´ To co Sofie uslyšela jí rozhořčilo. ,,Já se nebojim kurva!´´ Oba se podívali na cyklistu projíždějící kolem.Měl na tváří zaražený výraz.Očividně z toho,že z tak krasných úst, tak hezké dívky jako Sofie vyšlo to, ,,údajně,, nevhodné slovo. ,,Hm.´´ Tak zněla celá odpověď Dylana.To své HM,používal velmi rád a také velmi často.Blížili se ke škole a Dylan byl naprosto v klidu..oproti Sofii.Snažila se dělat,jak je jí fajn,ale nebylo.Nechtěla mít problém a poté poslouchat doma výčitky despotického otce.Zrychlila krok a sklonila hlavu tak,že jí většina vlasů popadala do tváře.Dylan to nevnímal.Zasněně pozoroval ježka,jenž byl přejetý na silnici.Napadlo ho,že by si ho mohli prohlédnout z blízka a prozkoumat ho.A proto Sofii stiskl ruku a zatáhl na prostředek silnice. ,,Co je?´´ řekla. Dylan byl zticha a upřeně hleděl na přejeté zvíře.Sofie si toho všimla.Oba je to fascinovala a jen těžko říct,koho více.Dřepli si a hleděli. ,,Sleduj ty střeva..´´ řekl nadšeně Dylan. ,,Jsou tak pestrobarvená.Jako duha.Muselo to pro něj být asi hodně rychlý.To poznáš podle toho jak jsou ty jeho vnitřnosti vylítlé..Nádhera.´´ ,,Hm..to jo..´´ ,,Chtěl bych to vidět ..to jak ho to přejelo..´´ ,,To je teda hnusný..Hele snesu toho fakt hodně,ale vidět přejíždět ježka autem..no teda..´´ Sofie to neprohodila nijak zle.Pravě naopak.Znělo to soucitně. ,,Ty by ses nemusela dívat.Já bych tě schoval.´´ usmál se.Blížilo se k nim jakési auto.Zřejmě dodávka. ,,Něco jede..Pojď bokem..´´ dívka se postavila a chlapec hned po ní..Poodstoupili na trávník a plní vzrušení čekali až auto přejede ..ovšem jíž přejeté zvíře.Myslíte si,že je to tak odporné a morbidní,ale takoví oni dva prostě byli.Proto si tak rozumněli a proto je také nikdo jiný nechápal.Auto bylo čím dál tím blíž.Dylan stiskl Sofii ruku..Dívka si skousla spodní ret a pak polkla. Dodávka najela na ježka předním kolem a trochu to zamlaskalo.Trocha střev se ještě přilepila na kolo a pak jen sledovali jak se to zase odlepuje dál na silnici.Byla tam taky sposuta krve.Dobře.Tak né zrovna spousta,ale bylo jí tak celkem dost. ,,Potřebuju klacek.´´prohlásil chlapec. Přiběhl k domu za nimi a prohledával křovi.Za chvili se vrátil s klacíkem v ruce.Měl dva.Pro sebe a pro dívku.Přistoupili ke zvířeti a sklonili se nad něj. ,,Chudák..bolelo ho to ..´´ řekla Sofie. ,,Ale teď je mrtvej a nic necítí..Tak dělej..´´ podal dívce klacík.Dylan nejprve klackem jemně bodl do kožíšku lemující pár bodlinek.Pak pokračoval a přehrabával se v ježčích vnitřnostech.Sofie ho sledovala.Dylan to dělal velmi precizně a opatrně.Za nedlouho ježka odtáhl blíž k okrají vozovky.Šlo to těžko,jelikož přejeté zvíře a zaschlá krev dělá přeci jen své.Dylan se na Sofii podíval a měl ve tváři přísný výraz. ,,Tak chceš to taky dělat nebo co?´´ Dívka nic neřekla a dřepla si ke chlapci.Píchla do ježka.To bylo všechno co udělala.Chlapec se jen povrchně usmál.Začal vnitřnosti převrtávat a ukazoval co kde je a co se jak jmenuje.Dívka jen poslouchala s pozorovala jak mrtvé zvíře pomalu tlí. ,,Už půjdem?´´ navrhla.Dylan se postavil,oprášil kalhoty a zaplesal rukama.Vydali se na cestu,kterou si předem naplánovali. ,,Co ti je?´´ zeptal se. ,,No..´´ ,,Hlavně mi neříkej,že nic..´´ ,,Není mi dobře..Navíc spolu teď moc nejsme..´´. ,,To se ti jenom zdá..´´ řekl Dylan a přitom si teď promítal strávené chvíle se Sofii.Měla pravdu.Poslední dobou jich nebylo mnoho,ale o to víc byly záživnější a vášnivější. ,,Z čeho ti je špatně?Co si jedla..´´ .Snažil se působit ustaraně. ,,Nic..´´ ,,Nic?!Děláš si kurva prdel..´´ ,,Dylane..prosím..´´ Sofie šeptla.Znělo to poněkud vysíleně. ,,No co prosím..Jsi moje holka..Bojím se o tebe ne asi.´´ ,,Já vím,ale nemusíš hned tak křičet..Někdo tě uslyší..´´. Dívka znala chlapcovu povahu.Věděla,že by jí nikdy neuhodil ,ale teď se cítila,že mu nerozumí.Co se to s ním děje?Proč je takový?..,,Já jsem naprosto v pořádku..Počkej..Nejsi..Ty vole..´´ Dylanovi zamrazilo.Co když je Sofie těhotná..ale to je blbost..vždyť spolu nespali..ale když ho ona uspokojovala a pak naopak.Spermie se mohli dostat do její pochvy.Dylanovi se udělalo nevolno. ,,Ježiš Dylane..´´ zasmála se Sofie. ,,nejsem těhotná..´´ .Chlapci se poněkud ulevilo..přece jen..tak mladým otcem.Bože. ,,Jenom mi teď není dobře, protože u nás doma..´´ ..Sofie se zasmála..Dylan na ni napjatě pohlédl. ,,..no u nás doma teď vaří otec..´´.Chlapec měl najednou pocit totalní potupy.Svírala ho tupa strarost o to jestli jeho dívce nehrozí něco vážného a náhle toto.Momentálně si definitivně oddechl. ,,To je ono,jako?´´ ,,No.´´ Dylan se usmál..VZal dívku za ruku a směřovali za město.Sofii vlály dlouhé vlasy všemi směry a Dylanovi padala jeho blonďatá offina do krásných očí.Dívka si najednou promítala v duchu. ,,Jak můžu zrovna já mít takové štěstí na tak krásneho kluka ..plneho porozuměni..´´ .Dylan myslel na jednu jedinou věc.Co by se stalo,kdyby byla Sofie těhotná.Ale nebyla.To je v pohodě.Jenže ta představa..páni..Slunce začalo protrhávat mraky.Zdálo se,že bude hezky,ale opak byl pravdou.Začalo pomalinku pršet.Až se strhnul velký liják..Blesky začaly práskat všemi směry a jeden z nich uděřil do stromu pře Dylanem a Sofii....
 

2.KAPITOLA

15. listopadu 2011 v 21:42 | Sabine Rose |  MOTÝLÍ POUTO
Dylan k sobě pevně přitiskl psa a dlaní chytl Sofii ruku.Začali bežet.,,Dylane počkej.Nemůžu dýchat.´´ řekla udýchaně Sofie a lapala po troše vzduchu,který jí jako ostrý nůž projel nosem.,,Dělej.Už mi začínají mrznout prsty.´´napomínal Dylan.Vítr silou hýbal větvemi stromů.Šum připomínal symfonický orchestr pod vedením dirigenta,kterému bylo totálně jedno co si o jeho řízení ostatní myslí.Teda tak si to představoval Dylan.Listy se divoce proháněly všemi směry.Vypadalo to jako před nějakou bouří.Mlha se rozpustila jako pára nad hrncem a on se zasněně díval do dálky.Vyhlížel kdy už spatří okraj plotu jejich domu,aby mohl zrychlit krok.Netrvalo to dlouho a dočkal se.,,Už tam budem.´´ šeptal Dylan.,,Já vím´´ řekla Sofie.,,To jsem,ale řekl psovi.´´ .Dívka přetočila oči.Posledních pár metrů před cílem pár zrychlil krok.V domě bylo prázdno a ticho.Sofie ostýchavě stála na prahu dvěří.,,Co tam tak stojíš, poď.Dělej je zima.Zavři.´´.Sofie zavřela dveře až se to bouchnutí ozvalo celým domem.Dylan pohlédl na dívku.,,Co je?´´. ,,Co by.´´. ,,Jseš nějak potichu.Stalo se něco?´´. ,,Ne bože.Nic.´´. A rychle prošla kolem chlapce.V pokoji bylo teplo a skoro se nedalo dýchat.Sofii to nevadilo.Postavila se doprostřed pokoje a hleděla kolem sebe.Přišlo jí,jako by tu nebyla celou věčnost.A taky nebyla.Dylan přišel po chvíli za ní a rozepl si bundu.Opatrně vzal štěně do dlaní.Spalo.Bylo teploučké a tak roztomilé.Místo na hrudi,kde pod Dylanovou bundou spalo bylo vyhřáté.,,Podívej.´´pobídl chlapec.Sofie k němu přistoupila a štěně pohladila po bříšku.Dylan ho položil do provizorního pelíšku,které narychlo vytvořil ze svého svetru,staré deky a děravých kalhot.Sofie ho pozorovala.Otočil se na ni a vzal ji pevně za ramena.Sofie se zašklebila.,,Au.To bolí.´´. ,,Promiň.´´ chlapec se k dívce naklonil a chtěl jí políbit.Předstihla jej.Přitiskla své rty k jeho a začala mu pomalu líbat krk.Dylan naklonil hlavu na bok a vychutnával si rty a jemné pohyby jazyku své dívky.Vzrušení se mu začalo prolévat po celém těle.Otřepala ho zima.,,Sofie.´´. řekl s výdechem.,,Hm?´´ . ,,Jestli v tom budeš pokračovat..neudržím se a nezůstanu jenom u líbání.´´. ,,A v čem by jsi pokračoval?´´.Dylan vzal Sofii pod rameny a vysadil si ji kolem pasu.Ta jej objala nohama a dlaňmi se přidržovala krku.Líbali se jemně na rty.Chlapec pomalu klesal k posteli a pokládal dívku na záda.Odhrnul jí vlasy ze šíje a líbal.Pokračoval pomalinku dolů.Skončil na Sofiině bříše.,,Mám pokračovat níž?´´ řekl tázavě Dylan.Sofe okamžitě odpověděla.,,Jo´´..,,Fakt?´´ nadšeně zareagoval Dylan.,,Chci říct,že né..néé nechci.´´ Sofie se posadila a pramínky vlasů,které jí padaly do tváře si strčila za ucho.,,Řekla jsi,že mám pokračovat.´´ zmateně se posadil Dylan.,,Přeřekla jsem se.´´. ,,Docela divný přeřek.´´ zasmál se chlapec.Postavil se a chystal se jít do koupelny.Bylo ticho.Narušovalo ho snad jen tichounké fňukání Dextera a konce větví klepající na okno.,,Co chceš dneska dělat?´´ prohlásila Sofi.Dylan neodpovídal.Zhasl v koupelně.Co tam vůbec dělal?Dívka nedostala odpověď.Místo toho si Dylan prohledával batoh a něco hledal.Po chvíli vytáhl krabičku cigaret a jednu si vytáhl.,,Chceš taky?´´ nabídl.,,Hm.´´.,,Kde mám kurva zapalovač..´´ breptal si sám pro sebe Dylan a přehazoval veškeré věci na stole.Všechno shazoval na zem a rozkopával.,,Zklidni se..´´ řekla klidně Sofie.,,Nemůžu najít zapalovač,ne?!!´´.Sofie se postavila a klekla k rozházeným věcem.Mezi nesmyslnými věcmi se povalovaly staré rodinné fotky,když byl Dylan malý.Několik knížek,pornočasopisy..Sofie je otevřela a prolétla několik stánek očima.,,Dylane?..´´ ,,Hm?´´..pohlédl na dívku,která se na něj dívala a v rukou držela to co by si nepřál žádný kluk,aby jeho holka našla.,,No co..Porno..´´.řekl v klidu Dylan a pokračoval v hledání.,,Teď už to potřebovat nebudeš..´´ šeptla Sofie a časopisy zavřela.Dylan se zarazil.Hm..Počkej co?Jako fakt?Super..´´ zasmál se.,,Mám ho..´´ vyjekla najednou Sofie a v dlaních držela onen hledaný zapalovač.,,Lásko..Dík..Kde byl?´´ ,,Tady pod tou hromadou časopisů´´.Dylan dívku políbila rychle si chtěl zapálit..Sofie schovala zapalovač za zády..Dylan udělal gesto ve smyslu co to dělá.Sofie škrtla levým palcem a ze zapalovače vyšlehl plamínek ohně.Dylan se přiklonil a cigareta vzplála.Nadechl do sebe ten uspokojivý nikotin a laskyplně vydechl.Sofie si zapálila taky.Dylan ji dlouze políbil.,,Něco pustím.´´.Začal se přehrabovat mezi starými cedéčky,které měl ani nevěděl odkud.Někdy si za peníze,které vydělal přes léto za pomoc v místním útulku kupoval nová a nová cédéčka s jeho oblíbenými skupinami.A vlastně za ně utratil veškeré své úspory.Taky kupoval dárky Sofii.Většinou úplné blbosti,ale Sofie jim dávala velkou cenu.Mívá z nich radost a dokáže pak o nich vyprávět celou hodinu.To jak je ráda,že si na ni vzpomněl.Dylan na ni myslí skoro pořád.Když ráno vztane,když jde do školy..když jde večer spát.Leze mu to občas na nervy,že na ni tak myslí.Ale netuší,že Sofie je na tom stejně jako on.Dylan vytáhl obal na kterém se lemoval velký žlutý nápis skupiny z devadesátých let.Vložil cédéčko do přehrávače a pustil PLAY.Spustila se melodie.Sofie se na moment zasnila a najednou jí došlo co poslouchá.,,Já tu skupinu znám..z dětství.Bratr od otce jí poslouchal.Tenkrát to bylo hitem.Bylo mu asi tolik co nám.Byl do téhle skupiny vážně blázel.Měl všude plákaty a nosil trička se jménem skupiny a toho zpěváka.A pak se jednou prý zabil.Nevím proč,ale říká se,že kvůli té hudby a toho zpěváka.Chtěl být jako on.Idiot..´´.Dylan mlčel a z úst mu dýmal kouř.Sofie potáhla cigaretu a zavřela oči.,,Myslíš,že se ti splní sny,když jim budeš opravdu věřit?´´. ,,Nevím.Možná jo.Ale nic neni na sto procent.´´ .,,To jo.Já se třeba těším na to až budu stará a budu sedět v teplým houpacím křesle.Sledovat jak si mé děti povídají se svými dětmi a ty děti těch dětí budou zase opatrně dohlížet na své děti...´´.,,Co?´´ zasmál se Dylan a blonďatá offina mu padala do očí.,,Ale nic.Neposlouchej mně.´´ .Písnička dohrála a začla hrát zase jiná. ,,Co tě to vlastně napadlo,když jsme šli k vám domů?´´..Dylan se zamyslel.,,Přemýšlela jsi někdy o tom jaké to je,když někoho zabiješ?O tom,že máš na rukou cizí krev..Prostě o tom,že jsi vrah?´´..Sofie se na Dylana podívala.Podepřela si dlaní hlavu a potahovala z cigarety.,,Ty jsi o tom přemýšlel,že?´´ ,,Jo.A ptám se tebe.´´ ,,Na to,že bych byla vrahem ne.Ale nad tím,že bych se zabila jo..Proč se mně na to Dylane vůbec ptáš?´´..Dylan se usmál a hleděl do země.Blankytně modré oči sjížděli pomalu až k Sofii.Prohlížely si proporce dívčina těla,její dlouhé hnědé vlasy a hluboký pohled.Bylo zase to ticho.Sofii bušilo srdce.Začalo jí být divně.Byla zvyklá na to,že je Dylan jiný než ostatná kluci a proto ho milovala,ale to co jí řekl jí učinilo zmatenou.Skrývá snad Dylan něco o čem nikdo jiný kromě něj neví a chce se o to podělit se Sofii?Udělal něco čeho lituje a potřebuje zahladit stopy?Nevěděla co si o tom myslet.Pak jí něco napadlo.,,Chceš někoho zabít,že..´´neřekla to ani jako otázku ani jako kladnou oznamovací větu.Znělo to tak duchapřítomně a plné nepochopení a snahy o porozumění.,,Zkusit to..´´.Sofie se posadila.,,Dylane..vraždu si nemůžeš jen tak zkusit!Je to věc,kterou uděláš a nejde to vrátit..´´ ,,Já to všechno kurva vím..Jinak bych to neříkal..Víš co?Neřeš to..Jako bych radši nic neřekl..´´Dylan začal být nervozní a klepaly se mu ruce.Dohořívající cigareta mu spadla z dlaně na ponožku.Ani si to neuvědomil a popel se mu propálil až na kůži.,,Kurva..!!!´´ zaječel Dylan a sekl nohou.,,Dylane..´´ Sofie se hbitě postavila a pospíchala za chlapcem.,,Uklidni se..co se děje..Jsi celý bledý a klepeš se..´´ ,,Nic mi není.Jsem v pohodě.To snad vidíš,ne?Jsi snad slepá?´´..vyjel Dylan..,,Dobre.Nemusíš být hned tak nepříčetný!Nic jsem ti neudělala.Jsi poslední dobou divný.Nic mi nechceš říkat a máš pořád něco se smrtí.Když někoho miluješ tak..´´ ..Dylan mezitím přetočil očima.,,..fajn..Nezajímám tě?Dobře..Měj se..Sbohem..´´..Dylan si mnul pěst a Sofie bežela po schodech.Byla tak zranitelná a uvnitř v ní překypovalo zmatení a nenávist k Dylanově uzavřenosti.Fajn.Neříkají si nikdy všechno,,ale Sofie pro Dylana obětuje všechen svůj čas,který má volný a měla by se věnovat sobě a svým koníčkům.Dylan stál v pokoji jako přikovaný k zemi a stál.Sofie dole ještě naivně s trochou dětské naděje,že za ní Dylan přijde a obejme ji.Ale nedočkala se.Dylan chladně postával dál.Sofie bouchla dveřmi a postavila se zády k domu.Dylan opatrně pohlédl z okna.Koutkem oka špehoval Sofiia její pohyby.Vítr jí čechral dlouhé vlasy a černá bunda propouštěla podzimní chlad,který dívce projížděl po celém těle.Tady nebylo takové teplo jako u Dylana v pokoji.Sofie se otočila a hleděla do okna Dylanova pokoje.Tentokrát bez naděje stála a dívala se,jestli uvidí záblesk světla na Dylanových světlých vlasech nebo jeho modré oči vyčnívající strašidelně ze tmy.Ani jedno neviděla.S jistotou věděla jediné.To,že se na ni Dylan dívá.Byl moc měkký na to,aby jí nechal odejít aniž by jí viděl do zasněné tváře.Dylan netušil,že Sofie o jeho špehovaní ví a tak se trochu více naklonil.Dívka spatřila ony vlasy a nevědomky se usmála i přes svůj nazlobený výraz.Chlapci to došlo.Byl prozrazen.Rychle se vzdálil od okna.Přehrávač se mezitím vypl.Dylan vyměnil cédéčko a s výčitkami svědomí postával.Zápálil si cigaretu.Nedopalek té první se válel po podlaze a ještě z něj plál bílý štiplavý kouř.Tolik se chtěl za Sofii rozběhnout a objat ji.Ale jeho druhé já mu to zakazovalo.Nechtěl působil jako kluk,který se hned roztaje a změkne,když se na něj jeho holka naštve.On je taky naštvaný,ale sám na sebe.Nenávidí se za to jaký je.Nedokáže sám se pochopit.Nedokáže to nikdo.Ani Sofie.Ačkoliv se to tak může občas zdát.Uběhla asi hodina.Sofie seděla na prolézačce na dětském hřišti,kde si jako malá sama hrávala a spolu se svými imaginárnimi přáteli vytvářela svět plný skřítků,zlých obrů a mimozemšťanů.Jen ona a její kamarádi.Byla jí zima.Zavřela oči a snažila se plynule dýchat nosem.Co nejméně se hýbala,aby nevydávala zbytečnou energii.Nad ničím teď nepřemýšlela.Raní slunce jí sem tam hřálo na tvářích,ale bylo jí špatně od žaludku.Nechtěla na Dylana myslet.Nechtěla na nic myslet.Toužila se proměnit v malého motýlka a odletět někam daleko.Daleko od všech těch nepochopených názorů ostatních.Daleko od nepřičetné rodiny..co nejdál od samy sebe.Být jen přízrakem mezi nebem a zemí se jí,ale nelíbilo.Proto dostala nápad.Ponořila se do světa,který si jako malá vymyslela a kde byla nejvíce šťastná.Snila o tom jak jí její maminka češe vlasy.Žije..její maminka je sní a žije.Táta vyrábí domeček pro panenky,babička s dědou se usmívají a oba vzpomínají na své mládí a Dylan si hraje s autíčky a trhá motýlům křídla..Ne..to se Sofii nelíbí.To byla totiž skutečnost.Když byli malí.Dylan trhal motýlům křídla a ten barevný prášek natíral sobě i Sofii na tváře.Volal :,, Pojď Sofí.Zavři oči.Jsme motýli.Umíme všechno.Dokážeme všechno..Neboj se!´´ Bylo jim asi tak sedm.Sofie se ze svého snu probudila.Přemýšlela jak se omluví ve škole.Že jí bylo špatně.Jo!Tohle řekne.Což na jednu stránku bude pravda.Najednou si začala vyčítat hádku s Dylanem ačkoliv za ní vůbec nemohla.Dylan mezitím seděl doma a třiskal do všeho co mu přišlo pod ruku.Dexter se strachy počůral a schoval pod hromadu hadrů.Dylan křičel nesmyslené věty a nadával sám sobě.Všiml si štěněte a na chvili přestal.,,To není na tebe.Tebe mám rád..A Sofí miluju.Jenom si vyčítám jak jsem se k ní choval´´.Dylan se postavil oblékl se a bezmyšlenkovitě popadl obal s cédéčkem.Vyběhl z domu a běžel.Běžel..běžel a už mu bylo zle z toho jak se mu kyslík rval skrze ústa rovnou do plic.Píchalo ho v boku.Ukrutně.Ho to,ale nezajimalo.Hnala ho dopředu povinnost se Sofí omluvit.Vlasy mu vlály dozadu a on přesně věděl kam jít.Tam,kde si jako malý se Sofii hrál.Na opuštěné dětské hřistě.Když dorazil k místu,které ho dělilo od Sofie asi 10 metrů.Myslel,že odpadne.Byl tak vyčerpaný.Hlava se mu motala.Dával to za vinu tomu vzrušení,ale pravdou bylo že nebylo normální to,jak běžel a nepravidelně dýchal.Stál a čekal až se uklidní.Vyrazil za dívkou.Spatřil ji.Pohlédl na obal disku a v hlavě se mu promítala píseň,kterou se Sofíí dnes poslouchal.Dívka byla otočená zády a netušila,že za ní Dylan přiběhl.Zamířil rovnou za ní.Nepřišel s omluvou předem připravenou.Nevěděl co bude říkat..Nechal se vést instinktem.Stál 2 metry za dívkou a čekal.Čekal na tu správnou chvíli se před ní postavit.Dost!,,Sofie´´.řekl.Dívka se polekala a rychle slezla z prolézačky.,,Dylane.´´ .Do dlaně jí rychle vtiskl disk.Aniž by na to mohla něco říct spustil.,,V jednom songu na tomhle disku se zpívá o nebi a vesmíru.Že každá hvězda na tomhle světě patří někomu.Nikdo není bez hvězdy.Pro každého nějáká září.A když tak hvězda spadne ten člověk spadne spolu sní.Sofie,ty jsi moje hvězda.Ty jsi to proč tu jsem.Zní to debilně a ja jsem debil.nemusíš mi to věřit.Můžeš mě nenávidět.Klidně mi dej facku.Kolik chceš zasloužím si to,ale jednu věc musíš vědět....´´

Pokračování příště....

1.KAPITOLA

4. listopadu 2011 v 22:12 | Sabine Rose |  MOTÝLÍ POUTO
Dylan = čti Dylen
Světlé prameny vlasů mu padaly do tváře a on jen s ukrutnou bolestí v žaludku pospíchal domů.Doufal,že se matka ještě nevrátila.A pokud ano, přišla sama.Nesnášel.Nenáviděl,když přicházela domů se stále novými a čím dál oplzlejšími chlapy.Nechtěl si připustit to,že není jeho vinnou,že se rodiče rozvedli.Cesta byla dlouhá.Vítr mu štípal do tváře a konečky prstů na dlaních mu znecitlivěly.Už aby byl doma.Hezky ve svém podkrovním pokojíku.Když procházel kolem domu starého pana Larse vyjel po něm pes.Štěkal jako zběsilý.,,To jsem já,ty tupče.Klid´´ naklonil se Dylan ke kříženci ovčáka a dogy.Pes okamžitě změnil postoj útočnika, na přítele.Vrtěl ocasem jako malé štěně a radostně kňučel a olizoval chlapcovy dlaně.,,Ty jsi taky takový opuštěnec jako já.Ale máme sebe navzajém.Budeme spolu držet napořád,rozumíš?´´Pes štěkl a Dylan pokračoval ve své cestě.Strčil ruce do kapes a přikrčil ramena až k hlavě.Konečně uviděl slabé světlo pouliční lampy před jeho domem.V domě,ale nikdo nebyl.Byl rád.Dům bíle natřený,okna lemované hnědými okenními rámy a květináči ze kterých vyrůstaly v létě nádherné růže.Tmavě hnědá střecha už pomalu ztrácela svou původní barvu.Okolo domu vedl nízký drátěný plot.Dylan ho sám natíral červeným nátěrem.Byl na svou dobře odvedenou práci patřičně hrdý.Vyběhl čtyřy schody vedoucí ke dvěřím.Otočil kulatou ledovou klikou a vstoupil.Cítil pach zchátralého dřeva a něčeho co nemohl identifikovat.Se zouváním bot se nenamáhal.Utíkal do svého pokoje.Rozsvítil lampičku a vyčerpáním padl na postel.Ještě citíl její vůni na své bundě.Ruce mu páchly psinou,ale to nijak nevnímal.Byl ponořený do těch chvil,které trávil se Sofií.Miloval její dlouhé hnědé vlasy a hnědozelené oči.Byla tak krásná a měla tak neuvěřitelné pochopení,které tolik potřeboval.Dobře.Nebyl zas tak opuštěný.Nemohl uvěřit tomu,že zrovna on by měl takové štěstí a byl s takovou osobou jako je Sofie.Tolik kluků po ní doslova dychtivě toužilo.Chtěli s ní chodit na schůzky,dotýkat se jí,mluvit s ní,někteří se sní i vyspat.Nebyla,ale zrovna moc oblíbená.Mezi děvčaty vůbec.Učitelé ji přisuzovali každou chvlílí něco špatného.Rozbité okno,poškozené učebnice,ztracené kliče a podobně..Přitom to na ni nastražily její spolužačky.Byla velmi nadaná na výtvarné umění a hudební výchovu.Excelovala v těchto předmětech.A pan Darwinston jí jako jediný učitel na škole dokázal ocenit.Vyučoval Sofii a Dylana na hudebku.V obou rozpoznal nadání na hudbu a pomáhal jim jejich talent rozvíjet.Což oba mladistvý vřele přivítali.Dylan byl opravdu hezký kluk.Blonďák s pronikavě modrýma očima,hubenou postavou a celkem milou povahou.Milý byl ovšem jen na ty co měl rád.Ale taky mívá své chvíle,které jsou velmi časté,kdy je rozčílený a protivný na své nejbližší.I se Sofií se spolu někdy hádají.Né zase často,ale o to víc jsou hádky komplikovanější.Dylana se to vždycky hluboce dotýká.Celý konflikt si dává za pouze svou vinu a nenavidí se za to,že je na něj Sofie naštvaná.Příští týden píše z matematiky velkou písemnou práci a dost se jí obavá.Záleží mu na téhle známce.Skoro propadá.Sofie na tom není o nic lépe.Matematika jí taky nejde a poslední dobou dostává čím dál horší známky.Ty dva spojuje hodně věcí.Pocházejí z rodin střední vrstvy.Rodiče mají rozvedené, nemají moc přátel a ve škole jsou za divné členy a vyvržence celé školní komunity.Dylan vyrůstá s matkou.Ta se o svého syna nikdy moc nezajímala.Ani když byla vdaná.Dylan pořád přemýšlel proč není s otcem,ale s matkou.Proč není s tím kdo by ho měl možná rád a zajímal se o něj?KECY!Nikdo ho přece nemá rád.Nikdo kromě Sofie a Coopera (psa pana Larse).A on taky zrovna neoplývá láskou k druhým.Taky často přemýšlí nad Sofiinou rodinou.Nikdy nezaregistroval,že by se zmínila o svém otci ve zlém,ale Dylan přitom věděl jak to u ní doma chodí.Sofie se musí starat o celý dům a nemocnou babičku.Paní Hallová.Sklerotická vdova,věčně s dobrou náladou a neutavičným uvažováním jestli není jejich dům špehovaný nějakou tajnou organizací.,,Víš já to tak cítím.Cítím jejich pohledy.Něco tady nehraje..Někdo nás špehuje, Charlesi.´´. ,,Opravdu?Nás taky někdo špehuje.Mě šmírují,když se sprchuju.´´.Dodával vždycky Dylan a už ani neopravoval stařenku,že není Charles.Otec Sofie byl vysoký urostlý muž,pracující ve zdejším krematoriu.Dylan se u nich v domě necítil zrovna dvakrát nejlíp.Bylo mu vážně divně.Cítil usedlý zápach.Otec se o Sofii nezajímal.Pro něj byla důležitá práce.Dával přednost mrtvolám před vlastní dcerou.To Dylanovi bylo velmi blízké.To,že se rodič nezajímá.Strašně se mu líbil Sofiin pokoj.Je v něm vždycky teplo a hezky to tam voní.Nejkrásnější místo v celém domě.Na poličkách Sofie ukládala rámečky s fotografiemi těch,které měla ráda.Bylo tam hodně fotek s Dylanem, s Cooperem (psem pana Larse) a jedna fotka s nějakým rockovým zpěvákem.Na podlaze se povalovaly polštáře všech tvarů a červených odstínu.Dylan i Sofie milují červenou barvu.A taky vonné svičky.Byly všude možně.Na zemi, na skříni, vedle postele,na stole, u dvěří,na parapetu.Prostě kde se dalo je dát.Bylo to tam jako v čajovně.Temnější světlo díky lustru přetřeného na rudou dodávalo pokoji nádhernou atmosféru.Konec snění.Dylan zaslechl cvaknutí dvěří.Potichu se blížil ke dvěřím,aby zjistil kdo přišel.Byla to,dle jeho očekávání matka.Byla sama.,,Dylane,miláčku.Pojď zamnou do obýváku.Něco pro tebe mám.´´ volala matka a její syn bez čekání vystřelil jako střela po schodišti za matkou.Nevěděl co má čekat.Co by pro něj měla?Novou košili?Nějaké nově vydané cédéčko?Nebo něco famoznějšího?Matka seděla před krbem,který pamatoval oheň zcela jistě naposled před pětadvaceti lety.Usmívala se a v dlaních držela malý uzlíček.,,Pojď sem..sedni si.´´pobídla syna.Ten se bez vahání posadill.,,Co je?´´řekl.,,Něco pro tebe mám.Je to malý dárek k tvým narozeninám.´´.,,Cože?!Matka si pamatuje,že mám narozeniny?!Je to určitě sen.Opravdu řekla ,,dárek k narozeninám´´?!Ano!Řekla!´´promítal si v duchu stále dokola Dylan.,,Dávej na něj pozor a starej se o něj.Né,že ti pojde.´´ dodávala matka,když pomalu vkládala do Dylanovy náruče onen uzlíček.Uzlík se hýbal..a kňučel.Z bílá špinavé látky vykoukla malá hlavička.,,Mami!´´ řekl celkem hlasitě.Najednou si uvědomil co řekl.Mami.Tak ji oslovil zřídka.Matka mu dala malé štěně..,,Děkuju.Je nádherný.´´.Matka bez zábran syna objala.Dylan zkameněl.Moc to nechápal.,,Všechno nejlepší k patnáctinám.´´.Řekla a moc hezky voněla.Její dlouhé blond vlasy ho lechtaly ve tváři.,,Díky.´´.Na nic víc se nezmohl.,,Teď běž do pokoje.Někoho čekám.´´.Dylan beze slov odešel spolu se svým psem.Věděl co bude.Přijde nějaký chlap.Vyspí se s jeho mámou,dá jí peníze a pak odejde.Tak to bylo skoro pořád.Ale k nim domů chodil málokdo.Matka nechtěla ať její syn něco ví o tom co dělá,ale Dylan nebyl idiot.Došlo mu to už v jeho 7 letech.To,že je jeho matka děvka bral s nadhledem.Nechtěl si to připustit.Říkal..,,To co dělá moje matka je čistě její věc.Nic mi do toho není.Ona se taky nestará do toho co dělám já.´´.Jenže uvnitř v jeho duši tomu bylo naopak.Nenáviděl svou matku za to,jak ho zanedbává,ale nikdy ji nepřestane milovat.nedokázal ten pocit vysvětlit.I přes to všechno..jak ji může mít rád?!Ale on měl.V pokoji se Dylan usadil na hromadu rozházených dek u okna a lísal se k malému psíkovi.,,jak se budeš jmenovat..Musím ti něco vymyslet.něco normalního nebo ujetého?Co myslíš?Co?´´.Usmíval se a byl rád,že má nového přítele..Už ho otravovalo jak musí myslet na Sofii a na to jak ho uspokojovala.Ale co měl dělat.Bylo to tak úžasné.Kdyby je nevyrušil ten debilní čokl od chlapa,kterému patřila stodola kde se Dylan a Sofie chodivali schovat,tak by mohl uspokojit i ji.S tím už se nic neudělá.Byl unavený.Hlavu si opřel o zeď a psa si položil do klína.Za chvíli usnul.Bylo ticho.Venku se chýlí k dešti.Vítr fučel do všech dír domu a prkna v domě se kvůli vlhkosti roztahovala a smršťovala tak,že to znělo jakoby někdo chodil před pokojem.Ráno se chlapec probudil a znervozněl.Pes nikde.Ztichl.Tu uslyšel tichounké pískání.Vyběhl z pokoje,ale nikde nic.Došlo mu,že zvuky se ozývají z pod postele.,,Hej!´´zasmál se.,,Co tady děláš?Pojď ke mně ty blbe..´´.Dylan natáhl ruku a opatrně k sobě přitáhl psa.Byl celý od prachu a třepal se.,,Asi se hodně nudíš co?´´.Chlapec psa políbil a šel se umýt do koupelny.,,Víš..já musím dneska do školy..nemůžu tě tady nechat samotného..Takže tě beru sebou..Hej!Rozumíš?Budeš ve škole..´´ hulákal a čistil si zuby.Natáhl na sebe roztrhané kalhoty a novou košili.,,Kde mám sakra svetr?´´.Dylan sebral svetr,který se válel na zemi..Do náruče si vzal pejska obaleného teplou dekou.Nazul si tenisky a spěchal směrem ke škole.Bylo chladno.Nad zemí se táhla mlha a na trávě se třpytila rosa.Listy všech barev padaly k zemi jako motýlci.Lehce a pomalu.Dylana bavilo to pozorovat.Ale dnes neměl čas.Počkal na rozcestí.Tvořily ho čtyřy cesty.Pro někoho,ketrý by šel tudy poprvé by to vypadalo jako noční můra ze zlého snu.Čtyřy naprosto stejné cesty.Opravdu stejné.Stromy byly identické.Ale pro Dylana a Sofii to bylo jednoduché.Věděli přesně,která cesta kam vede.Sofie tady vyrůstala od svých 8 let.Dylan se tady narodil.Čekal až příjde jeho holka a on jí ukáže co dostal.Hlavně,že uvidí ji.Stál tam asi 10 minut a začala mu být zima.V dálce se začal lemovat tmavý obraz lidské postavy.Dylan se usmál od ucha k uchu.Věděl kdo to je.Postava se přibližovala a začala běžet.Těsně před Dylanem se zastavila.,,Čau.´´ objala ho Sofie.,,Čau.Pozor..´´ jemně od ní odstoupil.,,Co to je?´´ zeptala se.Dylan odkryl pokrývku a dívka spatřila malé černé klubíčko.,,To je tvoje?´´ ,,Jo.Máma mi ho včera dala.´´ Máma?Aha.Je fakt nádherný..tak roztomilý čumáček jsem ještě neviděla.Tak nevinný a bezbranný.´´ dívka psa hladila a rozplývala se nad ním.Dylan jí ho rovnou vtlačil do rukou.,,Je lehoučký.´´ usmála se. ,,Jo.Ze začátku,pak se ti pronese a bude ti připadat,že má nejmíň deset kilo.´´.,,Chyběl jsi mi.´´ Sofie se na chlapce upřeně podívala. ,,Ty mně taky.´´.,,Teď tak přemýšlím.Ty máš u sebe psa,ale je přece škola.nesmíš ho tam mít..´´.Chvíli byli ticho a Dylan poté dodal. ,,kdo říkal,že jdu do školy?´´ ironicky se smál a hleděl do země,pokryté hromadou pestrobarevných listů.Mlha se rozplnynula a začalo svítat slunce.Zima však stále byla. ,,To,že máš zameškaných tolik hodin se bude řešit.Ty víš ,že na tebe teď nechci házet dospělácký kecy,ale je to tak..Hodíš jenom na hodiny kreslení a hudebku.Na ostatní předměty docházíš kdy se ti zachce.Záleží mi na tobě a proto..´´ nedořekla. ,, A proto si to vyřeším sám a ty se tím nezabývej.Hlavní je,že ty máš absenci kompletní.je to můj problém.Ne tvůj.´´. ,, Tak promiň no.´´ odsekla Sofie.Cesta se pomalu krátila a škola byla za rohem.Dylan se zastavil. ,, Co je?´´. ,,Dál musíš sama.Nesmí mně nikdo vidět.´´.Sofie stále držela štěně a mlčky sledovala Dylanův obličej.Jeho krásné oči hleděly dopředu a rty měl pevně semknuté k sobě.po chvíli je opět uvolnil.Vítr mu vlál do vlasů a blond pramínky létaly všemi směry.,,Mám tě ráda Dylane.´´ řekla Sofie a vrátila mu psa. ,,Už jdeš?´´.Bylo zase ticho.Sofie přemýšlela co říct.Byla v rozpacích.Chtěla být s Dylanem,ale také zároveň nechtěla zameškat důležité hodiny matematiky a chemie.Hlavou se jí probleskla myšlenka. ,,Víš co?Nikam nejdu.Budu s tebou.´´ a bez dalšího vysvětlování se otočila a šla směrem ke hřišti,kde si občas parta mladistvých z okolí zahrála basketball.Nebylo ani co vysvětlovat.Dylan to stejnak nepotřeboval slyšet.I kdyby Sofie šla do školy.On se bude procházet a potloukat ulicemi města,čumět do obchodních výloh nebo by šel na houpačky.Dnes je to jinak.Je sním Sofie.Byla jen jednou za školou.A to kvůli tomu,že když se sem nastěhovali neznala to tady a tak se ztratila.Když školu přece jen za pomocí kolemjdoucích našla..stála před ní pak se otočila a šla zase domů.Už se jí do školy nechtělo.Spěchala na kopec ze kterého šlo vidět na celé městečko.Ten kopec má hned za domem.Dylan se na ni díval a poté jí následoval.Ani jeden z nich netušili kam jdou.Nechali se nějak vést instinktem.,,Nechtěli jsme nahodou na to hřiště?´´ řekla do ticha Sofie. ,,Hm.Chtěli,ale to už je jedno.´´. ,,Co ti zase je?´´ ,,Nesnaším tuhle větu.´´ ,,Mě ,ale zajímá co se děje.Sakra..dokažeš mě tak nasrat!´´.Dylan se zasmál. ,,Co je ti jako k smíchu?!´´ rozčílila se ještě vice Sofie.,,Jsi taková vtipná,když jseš na mě naštvaná.´´ ,,Hehe.Směj se dál..´´ ,,Ježiš nepodělej se..Pocem..Dej mi pusu..´´ Dylan chtěl k sobě přitáhnout Sofii.Vzal ji kolem ramen a políbil na vlasy. ,,Nech mě..´´ pípla Sofi.Dylan věděl,že dívku to za čas přejde a bude zase v pohodě.,,Chci od tebe něco..´´ řekl Dylan. ,,Co?´´ ,,Potřebuju vymyslet jméno pro tohohle kluka.Vůbec nic mně nenapadá.´´ ,,Hm.tebe nic nenapadá?To je divný.Já myslela,že ty máš neustále nějaké nápady.´´ ironicky se zasmála .,,No jsem sice geniální umělec..ale s tímhle si nevím rady.A jelikož jsi můj přitel a zároveň holka..je tvou povinností mi pomoct.´´ usmíval se Dylan. ,,Jseš pako.Nevím..Co třeba Dexter..´´ ,Dexter?Hm..No nevím..ale fajn..Budeš Dexter ty malý štěně..Sofi, zaneseme ho domů něco mně napadlo´´.

Pokračování příště...

Kam dál

Reklama